Vodní elektrárna Stožec

Elektrická energie získávaná z vody je obecně považována za jeden z nejekologičtějších zdrojů elektrické energie. Není proto divu, že již před mnoha lety vznikly na našich vodních tocích velké přehrady, které ve svých útrobách skrývají mohutné vodní turbíny, produkující tolik potřebný elektrický proud.

Za elektrárničkami našich předků.

Při své cestě za stopami využití vody pro získání elektrické energie však můžeme zabrousit i ještě dále. Třeba až na Šumavu, kde na zdejších tocích vznikali předchůdci pozdějších mohutných hydroelektráren. Často se tak dělo ve spojitosti s bývalými mlýny, nebo pro Šumavu typickými továrnami na výrobu rezonančního dřeva.

Elektrárna Stožec včera a dnes.

To platí i pro šumavskou obec Stožec, kterou najdeme na železniční trati vinoucí se malebným údolím Studené Vltavy od Černého Kříže do Nového Údolí. Právě tady, na říčním kilometru 9,166, vyrostla v roce 1904 malá vodní elektrárna, která vydržela v provozu až do roku 1967.  Vodu z poměrně dravého proudu Studené Vltavy do č.p. 33 na lopatky dvou Kaplanových turbín o průměru 450 a 540 mm dodnes přivádí náhon o délce 618 metrů. Lze považovat za štěstí, že se zdejší elektrárnička nedočkala osudu rezonanční pily a mlýna, ze kterých se dochovaly pouze kamenné základy, na nichž bylo zmíněné energetické zařízení vybudováno. To díky uměle zbudovanému spádu 4 m i podpoře České energetické agentury mohlo po své rekonstrukci v roce 1994 a díky instalovanému výkonu 45 kW opět začít dodávat elektrickou energii do rozvodné sítě. Třeba v roce 2006 jí bylo 157 MWh. Doufejme, že tomu tak bude ještě dlouho a že zdejší, byť malá elektrárna, najde své následovníky. Zařízení, která dokáží získávat tolik důležitou energii způsobem šetrným k životnímu prostředí, není nikdy dost. Naše těžce zkoušená zeměkoule si to rozhodně zaslouží.

Vtokové stavidlo elektrárničky Stožec

Č.p. 33 ve kterém se ukrývá zařízení pro výrobu elektřiny