Novomlýnské nádrže - stigma minulosti

Ještě v druhé polovině minulého století to byl unikátní svět lužní krajiny, který neměl v oblasti Střední Evropy srovnání. Pravidelně se opakující záplavy přinášely život do rozlehlé soustavy lužních lesů, ve kterých žila řada vzácných živočichů a je proto tak trochu paradoxní, že právě působení zmíněného živlu zapříčinilo dramatickou změnu krajiny pod Pálavskými vrchy.

Nový život pod Pálavou

      Regulace toku řeky Dyje, obrana proti povodním, intenzifikace zemědělství, výroba elektrické energie, rekreace – to vše byly důvody, pro které vznikla v letech 1975 – 88 soustava vodních děl, souhrnně označovaná jako Novomlýnské nádrže. Mušovská, Věstonická a Novomlýnská nádrž pokrývají plochu více jak 1 668 hektarů, přičemž se jejich průměrná hloubka pohybuje kolem osmi metrů. Vybudování tohoto  vodního díla však neznamenalo pouze zatopení zdejších lužních lesů, ale i několika vesnic, které na jednom ze vzniklých ostrovů připomíná kostel sv. Linharta.

Nové Mlýny  - ano nebo ne?

     Zánik starého ekosystému a vznik nového sebou přinesl nekonečnou a mnohdy vášnivou debatu o smyslu výstavby tohoto vodního díla, která však v době jeho budování proběhnout nemohla. Tehdejší mocipáni rozhodli jednomyslně a nám dnes nezbývá, než se s jeho existencí smířit.  A třeba na něm hledat i pozitiva stejně tak jako tisíce rekreantů, kteří na březích jednotlivých nádrží tráví své dovolené, nebo rybářů trpělivě zde vyčkávajících svého kapitálního úlovku. A není ostudou ani hanbou nechat se okouzlit se výhledy na půvabnou siluetu Pálavských vrchů z paluby parníčku, který  v letních měsících brázdí vodní hladinu mezi Pavlovem, Šakvicemi, Strachotínem a Dolními Věstonicemi.