Jenom natankovat nestačí

V dnešní době má auto většina lidí a je to prakticky neodmyslitelná věc našeho každodenního života. Doby, kdy auto stálo v garáži a vyjelo se jednou za týden či dva jsou také pryč. Většina aut je dnes a denně v provozu. Stává se z nich tudíž spotřební věc. Věc z plechu, plastu a mnoha dalších materiálů. Byť se konstruktéři snaží sebevíc, každá součástka má svoji životnost. Naštěstí se i ta dá ovlivnit jedním faktorem, kterým jsme my. Každá věc se dá zničit a otázka zní: chováte se ke svému autu ohleduplně? A i když si myslíte, že ano, je tomu skutečně tak? 

Jak se tedy chovat například k motoru, aby nás náš vůz brzy nezanechal na cestě?

Srdce auta je motor, který spaluje palivo. Nezáleží jaké, berme to obecně.
Když vůz nastartujeme, motor má teplotu okolí. Ta se začne zvyšovat spalováním a třením. Aby vše fungovalo jak má, musí být dosažena provozní teplota. A aby byla udržována i během jízdy, jsou nutné další podmínky. Olej v motoru má hlavní funkci, mazat. To ovšem nestačí. Motor se musí i chladit. K tomu slouží chladící kapalina, ale i olej, jelikož ve spodní části motoru je právě jen on.

Když po nastartování sešlápneme plyn až k podlaze, vadí to. Teplota spalování je obrovská a materiál, dnes většinou hliník, je ještě studený. Dochází tudíž k nerovnoměrnému, tepelnému namáhání jak hlavy motoru, tak třeba i turbodmychadla. Ani mazací schopnosti oleje nejsou nikterak zázračné, není - li dostatečně prohřátý. To jednotlivým dílům, hlavně těm pohybujícím se velmi vadí.

Co z toho vyplývá?

Po nastartování se snažme zahřívat motor pomalejší jízdou, nevytáčet jej do vysokých otáček, ale ani zbytečně nepodtáčet, tedy dávat vyšší rychlostní stupeň. Jeďme prostě v klidu. Po zahřátí, u většiny aut je to někde mezi 80 – 90 stupni, už může být jízda přizpůsobená našim požadavkům. Někdo si říká: nebudu to ničit, pošetřím to. Jede tedy na co nejnižší otáčky motoru. Ve skutečnosti však nejde o pošetření, ale o postupné ničení. Při nízkých otáčkách totiž dochází k zakarbonování, u dieselových motorů např. i k zanášení EGR ventilu. Spotřeba při tomto stylu jízdy stejně menší není. Motor by z těchto důvodů neměl běžet pod 1500 otáček za minutu.

To samé obráceně. Pokud bude ručička otáčkoměru u červeného pole krátkodobě (při předjíždění, jízda do kopce ...) vůbec nevadí. Nejezděme ale se sešlápnutým plynem na podlahu po dálnici 3 hodiny. Některé dnešní malé motory se začnou přehřívat.  Dochází ke zřídnutí oleje a jejich malé díly, ventily, sedla ventilů atd. se přestávají chladit. To potom vede právě k předčasnému zničení motoru.

Následující rada se týká především majitelů aut s turbodmychadly. Cesta např. ze zaměstnání je zpravidla svižnější. Najednou přijedeme domů, zastavíme a vypneme motor. Ten je rozpálený a najednou už se nechladí proudem vzduchu, který na něj za jízdy působí. Jak tedy motor pošetřit? Když už víme, že brzy nastane vypnutí agregátu, jeďme posledních pár kilometrů volnějším stylem jízdy

Příklad: 
Jedeme po dálnici. Víme, že čerpací stanice se před námi objeví za zhruba 5 km. Jízdu tedy alespoň poslední 2 km zvolníme a motor tak lehce vychladíme.
Je to, jako když jezdci F1 projedou cílem. Jistě jste si všimli, že  jedou ještě jedno kolo. Není to však jen proto, aby zamávali divákům, ale ujedou ještě tak 5 km velmi pomalou jízdou. Všechny komponenty vozu tak zchladnou pěkně pomalu.

Malé shrnutí na závěr

Pokud se k motoru našeho vozu budeme chovat ohleduplně,  každý rok nebo po ujetí 10 - 15 tisíc kilometrů vyměníme olej (bez ohledu na to, co se píše v servisní knížce), bude nám sloužit mnohem déle. Prostě a jednoduše: jak se my zachováme ke svému autu, tak se zachová ono k nám.