Při srovnání s pěnovými kelímky se výrobou papírového kelímku vyprodukuje asi o 28 % méně skleníkových plynů. Na skládce se rozloží za 20 let, ten pěnový za milion či více. Ve vodě to zvládne za pár dní, pěnovému by rozklad ve vodě trvalo 50 let. Někteří lidé však nejsou zrovna zastánci papírových kelímků. Pojďme se jim podívat na zoubek.
Výhodou, kterou přináší kelímky papírové oproti plastovým, je biologická rozložitelnost. V průběhu času se prostě rozpadnou, aniž by poškozovaly životní prostředí, což se o plastových říci nedá.
Možná vám tohle tvrzení bude zdát trošku absurdně, ale při pití z papírového kelímku do těla přijímáte mikroplasty, jež jsou pouhým okem neviditelné. Dostávají se tam z plastové vrstvy, když se zahřeje horkou vodou. Pro tělo nejsou zrovna příjemné, považujeme je spíš za škodlivé. Bohužel se však do našeho organismu dostávají i řadou dalších způsobů, třeba z obalů potravin. Průměrný člověk, jež vypije tři šálky čaje či kávy denně v papírovém kelímku, nakonec požije 75 000 drobných mikroplastů.
Látky nalezené na papírových talířích a kelímcích mohou způsobovat bolesti hlavy, ztráty koordinace, poškození ledvin, jater a centrálního nervového systému. To se ovšem bavíme o extrémním množství využívání těchto kelímků. Když si sem tam dáte něco v papírovém kelímku, žádné z těchto potíží nehrozí. A upřímně řečeno, stále jde o lepší volbu než v případě plastových kelímků.
Často přemýšlíme, zda jde nápoj v papírovém kelímku či jídlo na papírovém tácku dát do mikrovlnné trouby. Odpověď není jednoznačná. Obyčejný tácek tam klidně dejte. Některé jednorázové papírové nádobí je ovšem potaženo tenkou vrstvou plastu, takové byste pak do mikrovlnky dávat raději neměli. Nejdříve se tedy podívejte, zda je na papírovém nádobí označení o vhodnosti do mikrovlnné trouby. Mrkněte na papírové kelímky v e-shopu Jarico a najděte ty, které do mikrovlnky mohou.
Komentáře